( Žampach, Slabiňák, Koktavý M, Koktavý O, Červenka, Synčák Š )
Pavel Dvořák, trenér Šumic :
Byli jsme bojácní. V soubojích nám chyběla agresivita. Nivnice hrála jednoduše, ale její nákopy na útočníky nám dělaly velké problémy. Přestože brankář Šidlo chytil penaltu, po nedorozumění v obraně jsme dostali ve 20. minutě branku. Od té doby se hra vyrovnala. V prvním poločase jsme taky měli nějaké šance, hrozili jsme hlavně po standardkách. Nivnici vyšel nástup do druhé půle, po rohu dala na 2:0 a vzápětí přidala třetí branku. My jsme už nedokázali reagovat. Moc šancí jsme neměli. Naopak jsme mohli prohrát ještě vyšším rozdílem. Od těžší porážky nás uchránil brankář Šidlo, který nás držel nad vodou. Výhra Nivnice je bez debat zasloužená. Nás na startu jara sužuje obrovská marodka. Nejsme kompletní, vypomáhají nám i dorostenci.
Milan Bršlica, vedoucí Nivnice :
Sněhuláci s příchodem jara roztáli a my se konečně mohli vypravit na jarní fotbalovou pouť. S ní celkem pochopitelně přichází jak radosti, tak i starosti. Nás první jarní neděli zavál los soutěže do Šumic a popravdě řečeno jsme vůbec nevěděli co od domácích čekat. Samozřejmě kromě bouřlivého prostředí „u domácí branky“. Přípravu musíme na základě tréninkové docházky a hlavně její kvalitě, ale i dle přípravných výsledků považovat za zdařilou. Během ní se v našem týmu neobjevil žádný nováček, byť jsme zájem o jednoho či dva fotbalisty prezentovali, ale mateřské kluby si zacpaly uši a na naši touhu zůstali hluší. My jsme naopak uvolnili méně vytíženého Jahodu do Újezdce a blíží se i odjezd M. a O. Dubských do Slavkova. Zbytek týmu, tím spíše základ, zůstal pohromadě, ale v Šumicích jsme pár kopáčů postrádali. Z různých důvodů nemohli Bršlica a Žáček a do poslední chvíle jsme se obávali neúčasti trenéra Zlínského, kterého skolila nemoc, se kterou se potýkal už na předzápasovém tréninku. Nakonec s velkým sebezapřením k mistráku odjel, ale byl hlasově hendikepován na své svěřence nemohl ani mluvit, natož křičet a tak se této role chopili J. Mahdalík a vedoucí týmu M.Bršlica. Jarní cíle? Stále stejné. Vyhrávat doma a zatápět domácím při našich výletech. O postupu se v zimě u nás nikdo nebavil, protože promarněný loňský náskok osmi bodů je ještě v paměti. Platí však jedno a to, že pozice vyklidit dobrovolně nechceme a hrát o první flek nás láká. Případný postup už ne tak docela, neboť se v A třídě cítíme doma. Duel v Šumicích začal za větrného počasí a byl div, že ten nepřinesl na hřiště nějakou tu volně loženou kytici z blízkého hřbitova. Když k tomu připočteme nijak neupravené hřiště, tak se v úvodu nebylo co divit, že se přítomným (těch bylo asi více jak v zápise uvedených 145) nabízela překopávaná, během níž se aktéři ubezpečovali co půjde a co nikoliv. O náznaku fotbalu můžeme mluvit asi až kolem sedmé minuty, kdy do vápna poslal standardku Hulín a Obdržálek ji hlavou poslal vedle. V 11.minutě se po nic neříkajícím dlouhém autu Vítka dostal ve vápně k balonu Michalec a sestřelen k zemi vymodlil si zaslouženou penaltu. Na dvě kdysi v D. Němčí proměněné si vzpomněl Karlík a bylo zle. Tento mládenec ji zahrál nedůrazně k levé tyči, kde už hodnou chvíli ležel Šídlo a míč mu skončil v rukavicích, aniž by ho musel vyrážet. Za minutu mohlo být ještě hůř, když Velecký při pokusu o nůžky trefil obočí domácího Macha a byli jsme rádi za žlutý třpyt. Ke cti našich musíme připočíst, že ani jedna ze dvou situací s námi nezamávala a byli to oni, kdo brzy vnesl do utkání jasno. Ve 14. minutě jsme přečkali asi určitě nejnebezpečnější akci domácích, když po stříleném centru Žáčka pálil Kelíšek vysoko nad. Trest přišel hned vzápětí. Ve 20. minutě poslal do vápna přímák první jakosti Hulín a Vítek přehlavičkoval na malém vápně domácího gólmana. Další fázi hry nebudeme zaobalovat do vzletných slov, jelikož až do 30. minuty se mnoho neudálo. Teprve ve 33.minutě se domácí dostali ke třem po sobě jdoucím rohům, z nichž ten třetí nebezpečně hlavičkoval Ondřej, leč doprostřed. Ve 42. minutě po nahrávce Gojše přehodil Velecký domácího Šídla, ale mezi tyče se netrefil. Ve 45. minutě se po nahrávce Michalce řítil do další tutovky Gojš, ale Šídlo se roztáhl ve stylu „jak široký tak dlouhý“ a náš kanonýr ho neomylně nastřelil. Po následujícím rohu se meruna odrazila k nepokrytému Veleckému, ale tomu přáno nebylo. Tím byl poločas u konce a pro nás sice skončil za příznivého stavu, ale vedení mělo být daleko vyšší. No nebylo. Proto byla na místě jakási obezřetnost, přestože jsme v první půli bez většího vzruchu přečkali domácí útoky na branku u kabin. Na tu vzdálenější už bývají mnohem hratelnější a to se potvrdilo i tentokrát. Zvláště, když si naši hráči šplhli u nivnických diváků i přihlížejícího trenéra už ve 47. minutě. Po rohu Hulína se zavěsil do oblak Gojš a hlavou nás poslal do dvoubrankového vedení. Tím nastalo uklidnění v našich řadách a domácí jsme definitivně srovnali do latě. Za dvě minuty nám svým dalším brejkem pocuchal nervy Velecký, jehož balon Šídla znovu přelétl, ale znovu mířil mimo tři tyčky. V 52. minutě byla vyřešena i poslední zápletka a to třetí brankou Nivničanů. Do křídla poslal kopačák Michalec a po centrovaném míči se z druhé vlny natáhl Hulín a domácí strážce svatyně neměl nárok. V 65.minutě měl na kopačce čtvrtý gól Gojš, ale přihrávku Obdržálka znovu nasměroval jenom do hrudi Šídla, jemuž můžou domácí postavit pomník, jenž bude jednou čelit holubům. Tím spíše, když v 68.minutě utnul koncovku Veleckému, kterou mu na zlatém podnose nachystali Bína s Obdržálkem. A dál to šlo ráz na ráz. V 72. minutě běžel Velecký znovu sám na gólmana, ale ani včíl se ke kličce neodhodlal a zasáhl znovu domácího brankáře. V 84. minutě nechali domácí obránci hned třikrát střílet Bínu, ale jelikož se jich asi šest sešlo na brankové čáře, tak je nebylo kudy prostřelit. To považujme za konečný účet utkání, ve kterém jsme byli jasně lepší, ale o výhru daleko vyšším rozdílem nás připravila žalostná koncovka. Tři body ale bereme.
